Aít Benhaddú

Přejeli jsme polovinu cesty k Sahaře, a než jsme dorazili do Ouarzazate, zastavili jsme se ještě v městečku z hlíny zapsaném na seznamu UNESCO, v Aít Benhaddú. Moc pěkné výhledy. Zaujalo nás i hnízdo opravdových čápů na střeše mešity. Když jsme vyjížděli z parkoviště, začal nám jeden z místních ukazovat, kdy můžeme s autem vycouvat. Ne že bychom o to stáli. Samozřejmě se vzápětí začal dožadovat bakšiše, a protože jsme měli nejmenší bankovku padesát dirhamů, zbaběle jsme se omluvili a odjeli bez placení.

Avšak karma nás tentokrát potrestala téměř okamžitě. Když jsme o půl hodiny později dojeli do Ouarzazate, doslova minutu před ubytováním nás zastavil policista, že jsme na kruhovém objezdu dvakrát nezastavili — prý tam je arabsky napsáno STOP. Co na tom, že tu lidé jezdí podle zákonů džungle a přednost má ten, kdo má menší pud sebezáchovy. I když jsme zdaleka nebyli jediní, kdo kruháč projel bez zastavení, museli jsme mu zaplatit nehorázných čtyři sta dirhamů, skoro tisíc korun. Ještě nám řekl, že můžeme být rádi, že nechce osm set, protože technicky vzato šlo o dva přestupky. Dost jsem soptil. Příště si na to dáme větší pozor, když víme, že takhle číhají na turisty.

Po ubytování jsme se ještě šli najíst do nedaleké restaurace. Zítra nás čeká přesun pět hodin autem až k Sahaře, k městu Merzouga, odkud na velbloudech vyrazíme stanovat do pouště.