Džidda & Formule E
Včera večer jsme byli na Formuli E v Džiddě. Pomineme-li, že jsme celou událost málem nestihli — ač jsme na to měli hodinu a půl a bydleli jen pár kilometrů od trati. Taxíky nás zase jeden za druhým odmítaly a ten, který nás konečně vzal, zapadl v šílené zácpě. A protože tady mají minimum křižovatek, musel náš cíl o několik kilometrů přejet v hustém provozu a pak se zase otáčet zpátky. Nakonec jsme museli vystoupit, přeběhnout rozjetou silnici a dojít to pěšky. Po příchodu do areálu jsme se ale rázem ocitli jako v jiném světě. Všude mladí lidé tak mezi patnácti a dvaceti, západní sestřihy, západní oblečení, i dívky oblékající se úplně normálně. Byli jsme trochu v šoku. Kde jsou ti všichni přes den schovaní?
Samotný závod nebyl nijak zvlášť zajímavý. Seděli jsme sice u startu, ale moc si z toho člověk neodnese, když komentátor mluví jen arabsky a my vidíme jen na část trati. Kolem nás se často protahovali lidé na další sedačky — většinou jsme klasicky uhnuli koleny a oni prošli. To ovšem neprošlo u zavalitějšího Sauda v západních hadrech s rodinkou v zádech. „Postav se," spustil na mě anglicky. Dal jsem kolena stranou a ukázal, že může projít. Zařval: „dělej, postav se, kvůli ženám." Tak jsem se postavil, on po mně začal hrabat, zmáčkl mi předloktí, já mu říkám, ať se uklidní a nesahá na mě, on dál nadával… nebýt tam, kde jsme byli, asi bych si to nenechal líbit. Udržel jsem ale emoce na uzdě, vykroutil se mu, ještě jednou ho vyzval, ať se uklidní — a on mě při procházení kolem ještě kopl do nohy. Nutno dodat, že když jsem se pak rozhlédl kolem, kvůli ženám nikdo jiný nevstával, všichni se chovali přesně jako já.
Po závodě a vyhlášení — vítězný Němec dostal věnec, medaili a trofej, šampaňské pochopitelně ne — následoval DJ set. Mladí kolem nás pařili jako o život a později nám došlo, že k tomu asi za rok moc příležitostí nemají. Kluby tu totiž vůbec nejsou.
Dnešek jsme pojali odpočinkově a zašli si i na zdejší mikropláž, kde jsme za pár stovek na dvě hodiny dostali pár plastových židliček, stoleček a slunečník. Za dvojnásobek bychom měli i lehátka, ale jsme holt z chudého kraje.
Večer jsme si ještě naposledy prošli Staré město a teď už jdeme spát — za pár hodin vstáváme a ve dvě ráno vyrážíme na letiště. Celkově zážitek hodnotíme samozřejmě pozitivně, minimálně si zase o něco víc budeme vážit toho, jak dobře se máme doma.