Cesta zpět do Marrákeše nám zabrala zase dva dny. Užili jsme si parádní výhledy z pohoří Atlas, zelené oázy i savanu jak z dokumentu o Africe. Jako zázrakem nás už žádná ze všudypřítomných hlídek nezastavila.
V Ouarzazate jsme se zastavili u jejich největší památky, jakési obdoby starého města z hlíny a slámy, a zažili jsme v tamějších uličkách poslední západ slunce. Přespali jsme u milé rodinky dál po cestě. Před spaním jsme si zašli do vyhlášené — čti jediné — restaurace v okolí, ale opět jsme se moc dobře nenajedli. Začínají mi padat kalhoty.
Dnes jsme přejeli poslední část etapy a už čekáme na letišti. Jsme dost vyřízení. Tolik hodin v autě, a člověk poznal z Maroka jen úplný zlomek. Třeba si to ještě někdy v budoucnu vynahradíme.
