Marrákeš

Tak zdravíme poprvé z Afriky! Protože jsme se na hotel dostali až ve tři ráno českého času, pospali jsme si až do dopoledne a nasnídali se rovnou v hotelu v centru Marrákeše, kde jsme přespávali. Vybrali jsme výborně — ze snídaně jsme následně žili po celý den a krásné prostory hotelu (až na vypuštěný bazén v hlavní hale) nám dodaly chuť prozkoumat i okolní ulice v centru hlavního města. To se nám však moc nepovedlo. I když podle předpovědi mělo být pětadvacet stupňů a jasno, v tričku nám bylo chladno a obloha byla úplně bílá. Později jsme se dovtípili, že za to asi mohl smog.

Ulice působily velice chaoticky, mezi lidmi se proplétala kola, motorky, oslíci s povozy i auta. Trochu nás překvapilo, že tu lidé nejsou moc vlezlí; čekali jsme, že na nás budou víc pokřikovat. Co ovšem dělají rádi, jsou takzvané mikropodvody. Zákazník platí sto šedesát, prodavač řekne sto sedmdesát, zaplatíte dvoustovkou a dostanete zpátky dvacet. Jak řekl klasik: „To mi nevychádza." Je třeba být neustále na pozoru.

Obě hlavní památky, náměstí i jedna z hlavních mešit, se zrovna přestavovaly. Tak jsme si jen smutně povzdechli nad trápením zvířat — opičky na řetězu, fakír s nadrogovanými kobrami, koně se zanedbanými kopyty — a šli si půjčit auto. Den předtím jsem si řekl, že si za pohodlí připlatíme — vždyť nás v Maroku čeká celkem devatenáct hodin v autě — a objednal jsem si větší SUV, diesel a automat. Na místě jsme se ale dozvěděli, že auto není a můžeme dostat jen omlácenou Dacii, benzin a manuál. No, aspoň jsme ušetřili.